Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Your eyes don´t lie 1/2

20. dubna 2008 v 20:51 | Ashlee
Taak už sem dlouho nenapsala žádnou jednodílku,tak vám sem dávam první část:),je to dlouhý,ale tak snad se bude líbit:)a je věnován všem mím sluníčkám xD-vy víte které to jste:):
"Jak už je to dlouho?Mohl bych se ptát sem sebe i stokrát,ale vždycky bych došel jenom k jednomu závěru,že ani sám newím.Aní sám newím,kdy se to všechno stihlo takhle skazit.A vlastně ani netuším proč.Netuším,proč si měl najednou začal uplně ignorovat a na vrchol všeho si mě podvedl s mou vlastní holkou.Nechápu proč?!Proč si na mě poslední dobou takhle krutej?Proč se tvoje oči na mě nesmějí tak,jako vždycky,když sem se ti do nich zahleděl?Prčo tvoje ůsta jen zarytě mlčí,když toužím po oslovení mám tě rád?Proč tvoje dlaně skamení pokaždé,když mi chybí tvoje pohlazení,nebo tvůj dotek?!Proč se vlastně ty sám změníš v kamennou sochu,nebo na mě jen zničeně pohlédneš pokaždé,když kolem tebe projdu?!
Copak sem udělal něco špatně?Vždy sem byl k tobě milí,nikdy sem ti nechtěl nijak ublížit.Nikdy sem si nedovolil ošklivě o tobě mluvit,protože sem tě až příliš zbožnoval.A až ted cítím…že sem ti toho asi ukázal málo.Možná sem ti moc málo říkal,jak strašlivě tě mám rád…nebo možná nepřesvěčivě,když se ted na mě sotva podíváš…Ale nechápu proč?Vždyt to já bych se ti měl vyhýbat a opovrhovat tebou.To já tě přeci načapal s mojí holkou v postely,ne ty mě!Jenomže se jaksi nedokážu přinutit tě nenávidět ….na to sem až přílišnej slaboch.Ale možná si jenom nechci uvědomit,že ten dokonalej vztah bratra s bratrem se najednou začal padat dolů,jako domeček z karet.Přesně…náš vztah a naše láska dvojčat byla stejně tak křehká,jako ten domeček.
Už od narození sme byli pro sebe stvořeni.Byli sme jako celek.Já+ty-až tohle se rovnalo skutečné osobě.Tys nebyl nic beze mě,a já nic bez tebe.Byli sme jako dvě křídla…nemohli sme letet ,když nám jedno křídlo chybělo…A já se ted právě musím naučit létat sám,protože mé druhé křídlo,nějak postupem času pořád víc a víc odlétá a já tomu nedokážu zabránit.
Tak rád bych si s tebou promluvil,proč se vlastně ke mně takhle chováš,ale už několikrát si ode mě odešel,a mě to pak už přestalo bavit.A ted tady sedím sám, a jenom píšu svoje myšlenky do blbýho denníčku.Vidíš Tome,jak sem hloupej?Nedokážu ti tohle říct sám,ale svěřuji se několika listům papíru,které mě ani nemůžou obejmout…ani mi nemůžou říct,že mě mají rádi…To ty tu schopnost máš…ty mi to říct dokážeš…jenomže poslední dobou asi nechceš…
"
"Billí,večeřě",vyrušil černovlasého chlapce z přemýšlení hlas jeho mamky,která se pomalu procházela po kuchyni a dávala na stůl talíře.Dokonce i Simone si poslední dobou všimla zvláštní odtažitosti jejich synků…a to se jí snad ještě nikdy nestalo.Vždyt Bill s Tomem by spolu i jedli s jednoho talíře,kdyby mohli…a ted?Ted si sedne každýna opačnou stranu stolu a počas večeře sou až nezvykle sticha.Tom sice nikdy moc hlučnej a ukecanej nebýval,ale její mladší synek a sticha?Tople byla pro Simone novinka…novinka,kterou nevědela pochopit…
Bill tedy smutně zavřel ten hloupej denníček a schoval ho na jeho původné místečko-pod polštář.Kromě denníčku tam byla i fotka ,když byla dvojčátka ještě miminka.Bill si tuhle fotku od mamky doslova vydupal a od té doby na ni pokaždým před spaním kouká.Tuhle fotku neviděl nikdo,kromě nich.Žádné zvědavé oči fans,nebo fotografů,a proto byla tolik vyjímečná…byla totiž alespon pro Billa jedinečná…
Smutně se vyhoupl do sedu a sklamaně se zahleděl na večerní stmavlou oblohu.Celým nebem,které plápolalo nad jejich ulicí se nesli ošklivé mráčky,které slibovali hezkou bouřku.Bill si tedy navlíkl na sebe ještě svetřík,aby nenastydl,protože už i takhle kvůli operaci hlasivkám spřed dvou měsíců hodně vynechal.Na nožky si nazul svoje zelené bačkůrky a tichími krůčky mířil dolů do kuchyně.Pochyboval,že by cestou střetl Toma,protože ten ted určitě někde balil jednu holku za druhou,jak měl v oblibě.Hned,jak vešel do kuchyně však pochopil,jak strašlivě se mýlil.Protože první co uviděl byl jeho bráška,kterej si jej hned proměřil mrzutým pohledem a poté se uhnul stranou,aby si k němu Bill sednout nemohl."Mami,já jaksi nemám hlad",špitlo to černovlasé klubíčko ode dveří a smutně koukalo na wafle,které mu mamka nakládala."Ale miláčku,alespon kousek.Jíst přece musíš a koukni-vypadáš jako proutek.Musím si tě trošku vykrmit",mile se na něj usmála,avšak tohle nebyl důvod,proč nechtěla,aby odešel.Chtěla prostě,aby si dvojčátka už konečně nějak udobřila.Proto když Bill nakonec souhlasně zamručel, položila jeho talířek přesně naproti Tomovy,a pak s výmluvou,že musí jít ještě něco vzít z auta,odešla.Bill se tedy pomalu poskládal na židličku před Toma ,kterej na něj ani jednou nepohlédl…a to jej snad bolelo ještě víc...Simone se s nadějí v očích vracela do kuchyně,avšak obraz synků kterej našla,se jí vůbec nelíbil.Oba dva tiše seděli a ryli vidličkami do prázdných talířku."Děkuji mami",zvedl se jako první Tom,rychle ji podal talířek,a už jej nebylo.Bill se musel sakramentsky přemáhat,aby nezačal plakat hned tady před mamkou,proto se skloněným pohledem podal také svůj talířek a rychlími kroky vyběhl k sobě do pokoje.
Po tváři mu stékali horké slzy a on si nepřál nic jinýho,než zapomenout…Jenomže jak zapomenete na bratra?To je prostě věc nemožná a zcela zbytečná…
Když chtěl jít do svého pokoje,musel projít kolem Tomova.Na jeho překvapení však na zemi ležel malej papírek.Chvilku přemýšlel zdali má,nebo ne,ale zvědavost byla větší.Rychle si otřel szy a nežně vzal do rukou kousek papírku."Čekám tě…dnes v deset v našem záhradním domečku"…
Tohle bylo všechno,co daný vzkaz obsahoval.Bill nechápavě četl tu větu znovu a znovu,ale nemohl přijít na žádné normální vysvětlení.Tedy jenom jedno se mu nabízelo.Určitě to psalá Melany-jeho bývalá…takže se dnes mají sejít…
Bill trpce vydechl a s papírkem v dlaních utekl do svýho pokoje.Jen co se zavřeli dveře bráškova pokoje,vykukla ven dredatá hlava s lehkým ůsměvem na tváři,plán mu zatím perfektně vycházel…
Pokračko príšte!:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama