Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Proč se mi vyhýbáš? 30

14. dubna 2008 v 20:15 | Ash |  Proč se mi vyhýbáš? - B-Kay
Doma to bylo hrozný.Bylo mi príšerne.Vedel sem,že sem totální vúl,ale porád sem své rozhodnutí omlouval tím,že sem udelal dobrou vec,a že by to stejne nemnelo budoucnost.No sám sem 100-procentne vedel,že by to budoucnost mnelo.Oba sme byli tak šťastní,a já to ted tak zvorám.
Promnul sem si oči a setrel pár slz,které mi ješte stékali po tváry,a znovu sem uprel svúj pohled do zdi nade mnou.Nic mi nepomáhalo zapomenout.Už sem myslel jenom na nej.Porád mám pred sebou jeho tvár,když sem mu rekl,že je konec.
Nemohl sem spát.Je to už 5 dní.5 dní,co sme spátky doma,a my sme spolu nepromluvili ani jediné slovo.Beze slova sme spolu snídali,objedvali,večereli,a chodili nakupovat.Jako 2 cizí lidi.Ale v našich pohledech bylo tolik bolesti.Najednou jakoby ze mne zmizel i smysl mýho života.Chodím tady jak oživlá mrtvola a všechno je mi jedno.Jen jedno mi je líto.Moc líto.Když se trápím já,tak to tak nebolí,jako když vidím,jak se trápí Bill,a vím že to kvúli mne.Máma nechápe,co se to mezi náma stalo.Jenomže to ješte nechápu ani já sám.
Už sem to vzdal,a posadil sem se.Dostal sem žízeň,a tak sem vstal a chtel sem jít do kuchyne.Ale jelikož je Billúv pokoj hned vedle mýho ,musel sem kolem nej projít,abych se dostal do kuchyne.Když sem ale precházel okolo,uslyšel sem vzlyky.Pres pootevrené dvere sem nakukl dovnitr .Málem mi srdce puklo.Bill ležel na posteli ,zády ke mne a celý se trásl.Soustavne brečel.Bože,když sem si uvedomil,že to kvúli mne...Do očí se mi prodrali slzy.Jak sem mu mohl takhle ublýžit?!Miluji ho,a on mne taky.Tak proč mi záleží na ostatních?!Copak je jejich štestí pro mne dúležitejší,než to moje?Odkdy sem tak ohleduplný,že si šlapu po svým štestí?Mlčky sem jej pozoroval.Ach Bille,kdybys vedel,jak moc te chci.Tak moc,že za chvilku zešílím.Chci te objímat,líbat,nebo se te alespoň dotýkat.Ale pochybuji,že mne po tom všem k sobe pustíš.
Ani sem si neuvedomil,že mne Bill uvidel.Podešel ke dverím,a zavrel mi je pred nosem."Bille počkej",zaklepal sem."Vypadni!",krikl na mne brečíc.Tohle bylo první,co mi po 5 dnech rekl."Bille,no tak.Musíme si promluvit.",pokoušel sem se o klidnej ton."Ale já s tebou nechci mluvit"."Bille,prosimte",šepl sem,no nic.Nic se nestalo,jen porád hlasite vzlykal.Bylo mu hrozne,já to cítil.Sám sobe sem si odporný.Jak sem mu to mohl udelat?Smutne sem šel do kuchyne,udelal sem si kakao a sedl sem si k oknu.Bylo už skoro ráno,no já vedel,že beztak neusnu.Koukal sem na vycházející slunce,které pomalu osvatlovalo každý koutek domu.
Najednou sem uslyšel klapnutí dverí,a kroky,které smerovali do kuchyne.Po chvilce se múj pohled stretl s jeho zroneným.Oči mnel pláčem opuchlý a rozmazaný,no i tak byl krásný.Mlčky si udelal kafe,a sedl si vedle mne.Nic neríkal,jenom na mne smutne koukal.Stejne jako já na nej.Ale i presto bylo v jeho pohledu nekonečne vela lásky.Pomalounku sem k nemu zvedl ruku a pohladil sem ho po tváry.čekal sem,že mne od sebe odstrčí,no on zavrel oči a ješte víc se k mojí dlani pritulil.Bylo to krásný alespoň se jej dotýkat,když už víc nesmím.:(
Pokračko príšte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama