Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Narozeninový přání, chci tě zpět 17

14. dubna 2008 v 17:25 | Ash |  Narozeninový přání, chci tě zpět - B-Kay
"Chtěl bych tady zůstat Tome",šepl Bill a ležel v Tomově objetí jako miminko."Už nechci domů.Víš jak sem tam byl sám?",smutnil a přemejšlel,jak to udělat,aby tady mohl zůstat."Já byl taky sám Bille.Už tomu bude dvanáct let.Jenomže i bez táty.Skoro vůbec není doma.Prakticky sem vyrůstal pořád sám.Ty máš mámu a Gordona,sou to tvoji rodiče,ne moji",vzdechl smutně a přitulil si k sobě Billa ještě blíž.Až ted na to pomalu přicházel,že i kdyby zůstali spolu,jejich rodiče už nejsou stejní.On má tátu a Bill mámu.Bylo to tak vždycky.A ted co když Gordon požádá Simone o ruku?Co když se přestěhujou někam daleko?On už nechtěl přijít o Billa.A stejně tak to cítil i Bill.Mněl velikej strach.Nejraději by na všechno kolem zapomněl a zůstal by jenom tady…tady s ním.Jenomže to si nemohl dovolit,za první-máma o tom vůbec neví a za druhý…je to přeci jeho bratr.Jakoby to bylo včera,co spolu leželi v postýlce,jenomže nevědeli,že to bude jejich poslední společní noc…
"Billí?Spíš?",opatrne zatřásl 6-letý prcek svým bráškou ležícím vedle něj."Nemůžu usnout Tomi.Mám stlach",šepl Bill a pomalinku se posadil.Zahlědel se do krásných smutných očí svýho dvojčátka a vědel,že tohle asi nedopadne dobře.Sice to byli ještě malinkatý prčci,mněli srdíčko a chápali,že když se budou rodiče pořád hádat,nedopadne to nejlíp."To bude doblý Billi.Budu tady všdysky s tebou",šepl a vyškeřil na brášku štlubavou pusinu.Bill se jen pousmál.Nevědel proč,ale pořád mněl divný pocit.Bál se toho,co přinese další den…
Tehdy to nevědel,no dnes už to ví.Cítil se stejně jako před 11 lety.Mněl stejnej pocit,že o něj přijde a taky cítil tu bezmoc,a to ho tížílo nejvíc.Pocit že s tím nic nedokáže udělat.NE!…NE!Tehdy s tím nic nedokázal udělat,ted přeci může.Už mu není šest let.Bude mít 18.Bude z něj dospělej člověk stejně jako z Toma.A mají právo na to,být se svým sourozencem.Tehdy za to nemohl bojovat,no ted může.Už to zvládne.Spolu to zvládnou.Sou na to spolu.Vždycky byli na všechno spolu a taky i budou.
Bill se prudce posadil a zaheděl se do těch krásnejch zmatenej očí.Bezj jedinýho slova,nebo myšlenkovýho pochodu.Bez jedinýho rozmyslení,jakí následky to bude mít se k Tomovy sklonil a přiložil dychtivě své pootevřené rty k těm jeho.Tom vypulil oči.
Bože co jej to popadlo?!Když se po chvilce Bill od nějodtrhl,setkal se ale s jinou reakcí než původně čekal."Co to bylo?",řekl Tom až příliš tvrdě.Bill na něj smutně hleděl.Nevydržel to a utekl .Tom se nechápavě a zmateně rozhlížel kolem sebe a prsty mu zběsile přistáli na rtech.Proč to proboha udělal?Copak nevidí jak moc se snaží zapomenout?…Bože to bylo tak nádherný…Jeho rty byli něco tak neskonale dokonalýho,až se mu z toho pozastavoval rozum.Až ted si uvědomil chybu,co spůsobil.
Rychle se vymrštil z postele a šel najít Billa.Ani nemusel dlouho hledat,po chvilce jej našel v kuchyni opřenýho o linku a schoulenýho v klubíčku.Celej se třásl nejspíš brečel.Když jej uviděl,zasekl se.Tom už needokázal dýl čekat.Přímo raketovou rychlostí skočil na zem k Billovy a vrhl se na jeho rty…
Pokračko príšte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama