Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

My first

19. dubna 2008 v 15:48 | Ashlee
Chladný podzimní den. Mladý hubený chlapec sedí zdrceně na posteli ve svém pokoji. Černé, rozcuchané vlasy mu zakrývají tvář plnou bolesti a zoufalství.
Pozoruje západ slunce a vzpomíná na časy, kdy tu neseděl sám. Kdy měl po boku někoho, koho měl opravdu rád. Dokonce ho miloval.
Po bledé tváři steče slza, za ní další a další. Nejde to zastavit. Řinou se jedna za druhou...
Tolik mi ublížil. Stále se ptám proč, proč to udělal? Miloval mě. Nebo snad ne? Hrál to na mě? Nevím. Jistě vím jen jednu jedinou věc .Že tu bez něj nedokážu být. Nesnesu tu skutečnost, že mě nemiluje, že ho má někdo jiný, že ho nemůžu mít pro sebe. Že mě nebude hladit po vlasech a šeptat mi, že mě miluje. Že tu nebude pro mě… Ne, nemá cenu tu zůstávat. Ne bez něj.
Jeho hluboké hnědé oči se upřou na žiletku ležící na stolku vedle něj. Vezme ji lehce do prstů, položí do dlaně, pozoruje ji a zvažuje možnosti.
Ne, už jsem se rozhodl!!!
Znovu vezme žiletku do prstů a přejede přes žíly na levém zápěstí. Z rány se okamžitě začne hrnout krev. Zvláštním pohledem pozoruje proud rudé horké tekutiny a pocítí podivný pocit úlevy a osvobození. Jeho smysly začínají otupovat. Položí se na postel a čeká na konec, který, jak cítí, není daleko.
Najednou se prudce rozevřou dveře pokoje a slyší, jakoby z dálky volat známý hlas.
,,Bille, nee!!!"
,,Miluji tě Tome…"
Poslední co ucítí je dotyk dlaně ve svých vlasech a horké kapky slz na své tváři...
,,Miluji tě Bille, nikdy nepřestanu."

autor: Andy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama