Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Microfone with guitar 6

13. dubna 2008 v 12:20 | Ash |  Microfone with guitar - B-Kay
Když však pohlédl do Billových překvapením zůžených zreniček,úšklebek mu z tváře zmizel."C-co tady děláš?",zeptalo se zmateně to černovlasé stvořeníčko a upíralo na Toma smutný kukadílka.Tedka vědel,že tohle dobře nedopadne.Natan Toma nenáviděl hezky dlouho a už dobrý dva roky se vlastně neviděli.Billovo srdíčko tlouklo jako o závod,když se podíval na Natana,kterej Toma nenávistně propaloval."David mi řekl,že budeš tady.Měl sem tě jít vyzvednout,máme prej ještě nějaké menší vystoupení,tak abychom to stihli",řeklo tiše starší z dvojčátek a pomalu podešlo k Billovy,aby mu mohlo podát lehkou bundičku,kterou si Bill zapoměl v atelieru."Děkuju",špitl a malinko se na Toma pousmál."Tak,snad abys už šel",ozval se po dlouhé chvíli mlčení Natan,kterej se nemohl ani dívat na to,jak mile se na něj Bill usmál.Ani si neuvědomoval,že šílí žárlivostí na Billovo bratra.Bylo mu to ted absolutně jedno,jestli je Tom jeho kamarát,nebo jeho jednovaječné dvojče.
Bill,kterej vytušil problémy hned,jak se šel Tom nadechnout raději rychle vyskočil a malinko Toma odtáhnul."Prosím tě,počkej mě venku…tohle si už musím vyřešit sám hmm?",šepl Bill tiše a smutně se mu díval do zmatenejch očí."Bille-ale",chtěl ,avšak Billova opakující se prozba jej přesvědčila."Tak já tě tedy počkám u auta",povzdechl si,naposled opětoval Natanovy pohled plný hněvu a odešel.Bill čekal,že se Natan na něj urazil,nebo tak,avšak ten hned,jak se za Tomem zaklapli dveře spustil svůj proud výčitek."Nějak nám povyrostl co?",rejpl si do chudáčka Billa,kterej jenom bolestně přivřel víčka,a snažil se neplakat,protože byl připraven na vystoupení.Ale vědel,že kdyby na sobě neměl tunu make upu,asi by se mu slzy nepodařili zadržet a-vlastně by možná ani nechtěl.V Natanových slovech byla cítit neskutečná žárlivost…Byla až taká silná,že se jí Bill zalekl.Vůbec Natana nechápal."Já ti vůbec nerozumím Natane?Kam tím míříš?",černovlasej kluk už nedokázal dál poslouchat nadávky a urážky na Tomovu stranu!Rozumíš?",neovládl se a křičel po něm.Ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno.On na něj do téhle chvíle také křičel."Bille,koukni!Ty víš co k tobě cítím.Seš neskutečně přitažlivej kluk a já na tebe opravdu nechci křičet,ale copak to nevidíš?Nebyl to snad Tom co tě opustil tehdy,kdy si ho nejvíc potřeboval?",zeptal se jej a rozhodl se hrát na tu nejslabší a nejcitlivější část Billova křehkýho tělíčka.Na jeho srdíčko…
Ale když se nedočkal odpovědi,pokračoval vesele dál."A nebyl sem to snad já ,kdo tady byl po celou tu dobu jenom pro tebe?",ačkoliv se snažil jakkoliv,jeho slova působila na to smutné stvořeníčko vedle neskonale falešně.Už jenom Natanovy oči pláli zvláštní záští a zlobou,a jeho slova pálila…pálila tak,jako ještě nikdy předtím."Už pujdu",šepl Bill a tiše vydechl,a bez jediného pohledu,nebo ůsměvu,nebo slůvka na rozloučenou vyběhl z Natanova pokoje pevně rozhodnut!Těch posledních 5 dní,co tady má Natan zůstat za ním už nepujde!
Rychlými kroky kráčel po dlouhé bílé chodbě…V očích ho nepříjemně pálili slzy a on sám se v sobě strácel…Proč byl Natan na Toma tak zlý?Proč právě na Toma tak nesnesitelně žárlí?!
Konečně se mohl volně nadechnout…venku před nemocnicí se mu udělalo konečně líp."Si v pořádku?",ozval se za ním smutnej hlásek.Bill sebou polekaně trhnul,ale když za sebou uviděl ty dvě nádherné čokoládové kuličky,smutně přikývl."Bille,já sem ti nechtěl přidělat problémy",povzdechl si Tom a sklamaným pohledem si proměřoval Billovy oči,které byli ještě pořád se sklenným nádechem."To je v po-pořádku",špitl a jeho pohled utkvěl na Tomově dlani,která mu opatrně stírala z koutku očí drobné náznaky slziček.
"Nechci,aby si plakal.Kvůli mě si se už nabrečel dost.Bille…mě to opravdu moc mrzí.Já myslím to všechno,co sis musel vytrpět kvůli mně a",vlastně chudáček ani nevědel,jak dál.Chtěl mu toho tolik říct…jenomže Bill jej jediným pohledem dokonale odzbrojil.Jeho nádherné oči si provrtávali dlouhou cestu do těch bratrových a Bill snad poprvé mohl říct,že se v Tomovo očích konečně zjevila láska.Od té doby,co byl tady s ním místo Natana byl jeho pohled vždy neskutečně odtažitej a ledovej…avšak ted byl jinej."Už bychom měli jít",pousmál se na něj Bill a uchmatnul mu z rukou klíčky od auta…
Trvalo asi další dvě hodiny než konečně stali na podium…smířeny Davidovým nápadem,o kterém s nima vůbec nemluvil,což je malinko rozzlobilo,ale nakonec to možná nebude až tak špatná volba.Možná právě David tímhle vystoupením dokáže něco,co by se mohlo zdát už nemožné a stracené…
Pokračko príšte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama