Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Jen bratři? NIkdy! 2

14. dubna 2008 v 20:00 | Ash
(Billí)
Ježiš,co to je za člověka,ačkoli mu nevidím do obličeje,vypadá už od pohledu jako lamač srdcí,dívčích samozřejmě.
A to nemyslím kvůli jeho kostýmu,přitažlivé chůzi,a dobře vymakané postavě,která se v upnutém kostýmu rýsuje,ale kvůli očím,očím v nichž se leskne touha a chtíč,nic jiného,je to vzrušující to ano,ale na to se v tomto okamžiku nemohu soustředit,protože jak mile na mě promluví,otočí se na nás celý zbytek sálu.Sakra,tak tohle už nemůžu vydržet,jsem v pasti,obklopený šuškajícími holkami,a propalujícími pohledy,to nevypadá dobře.
Prudce se otočím,ale jakmile ujdu jeden krok,tričko začne být ještě těsnější než předtím,a pohledy ještě intenzivnější,a já neudělám ani jeden krok,který jsem si tak pracně trénoval,a tíživě klesnu k zemi...

(Tommy)
Než (jak mu mám říkat, neznám jeho jméno) Anděl dopadne na zem zachytím ho. Opatrně ho vezmu do náruče a vyjdu s ním ven na čerstvý vzduch. Položím ho do trávy ale opatrně abych mu neroztrhal křídla. Lehce mu zakloním hlavu. Přiložím ucho k jeho rtům a očima sleduji jeho hrudník. Nedýchá a hrudník se mu nenadzvedává. Propletu prsty a začnu mu dělat masáž srdce. Těch kompresí udělám 30 a poté mu dám z úst do úst dva vdechy. Takhle to opakuji do té doby než se probere...
(Billí)
No to to trvalo,nádech výdech,nádech výdech,je nemožné,jaké maličkosti člověku dokáží přinést tak neskutečnou a nepopsatelnou radost.
Pomalu otevřu oči,je to všechno nějaké rozmazané,tudíž se ta rozmazaná skvrna,která se nade mnou tyčí,a pyšně vypíná hrudník,vážně nedá identifikovat,každopádně,až budu víc při sobě,dostane mé velké díky.
Co mě ale přivádí do rozpaků je to,že právě bouchly dveře od baráku,a k nám se v tento okamžik,ženou další skvrny,které i na ty metry daleko,které od nich ležím,působí pěkně namíchle..
(Tommy)
Oddychnu si když začne sám dýchat. Pozoruji jeho oči…jsou dokonalé jako on celý. Z úvah o tomto nadpozemském stvoření mě probere zvuk přibližujících se kroků. Vím kdo to je. Otočím se a pohlédnu do tváří mých kámošů z party, které jsem šéf. "Co potřebuješ Andy?" oslovím blonďatého mladíka nejblíže mě. "Ty se ptáš?...Jentak si zmizíš a nikomu nedáš nic vědět." Na Andym je vidět, že je naštvaný. Lehce nakrčím obočí. "Ježiš to se toho stalo…a navíc on potřeboval pomoc" lehce kývnu směrem k Andělovi. Všichni kluci se na něj podívají a na tvářích se jím zjeví úšklebek. "Chmrf, on jo?taková třasořitka, jdeme kluci" Andy se zašklebí a i s klukama zmizí zpátky v budově. Jen zavrtím hlavou a skloní se k Andělovi. "Tak co…Jak se cítíš?"…
Pokračování příště!
Napsaly: DarkBill & Sashule
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama