Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Jen bratři? NIkdy! 1

13. dubna 2008 v 18:39 | Ash
(Tom)
Je pozdní odpoledne a já se snažím nasoukat se do svého kostýmu. Oh pardon, zapomněl jsem se vám představit.Jmenuji se Tom Kaulitz a žiji se svým otcem. Sourozence bohužel nemám a matku též ne…přál bych si nějakého sourozence, třeba mladšího brášku, ale mám bohužel smůlu. A teď vám řeknu proč se oblíkám do nějakého trapného kostýmu. Dnes večer se totiž koná maškarní a jsme povinni tam všichni přijít. Sakra, blbý kalhoty..já se do toho nikdy neoblíknu. Stejnak budu vypadat jako kretén. Já, Tom Kaulitz, nejznámější po celé vesničce se oblíkám do kostýmu Dona Chudna. Je to děs. T5eba tam konečně potkám někoho do koho bych se mohl zamilovat…třeba nějakou moc pěknou slečnu :)).
. Natáhnu se ke skříňce, na které leží moje škraboška…nasadím si jí na oči. Dredy…co mám s nima udělat???!!! Chvíli přemýšlím a dívám se na svůj odraz do zrcadla. Nic mě nenapadlo a tak si je jen pouze stáhnu gumičkou. Ještě se chvíli pozoruji a hledám nějaké detaily, které by se daly vylepšit. Nic nenajdu, jen se pro sebe usměju. Natáhnu se pro rudou růži, která je ve váze s vodou. Naposledy se na sebe podívám a seběhnu schody dolů. Vyjdu ven a zamknu. Pomalým krokem se rozejdu na místo, kde se to koná…

Na tom samém místě,ve vedlejším baráku…
(Bill)
"Mámí,vypadám strašně" ano,zase jeden z mích obvyklých projevů.
Takové akce,to mi nic neříká,velkoměsto,to je místo,místo kterému jsem předurčený,žil jsem tam 16 let,a prostě si nemůžu zvyknout na tenhle vlezlý klid.Jé,pardon,jsem tak nervozní,že jsem jsem se ani nepředstavil Bill Trümper,ano,tak se jmenuji.Dnes je ten den,kterého jsem se bál celou tu dobu,celý ten týden,co tu bydlíme,ve škole jsem ještě nebyl,stěhování je závažná věc,a bolesti břicha,které tak rád předstírám,ještě závažnější.
A teď k tomu,proč tu tak vyvádím,dnes je nějaký trapný maškarní ples,a máma si vzala do hlavy,že se na něm budeme perfektně bavit,ano bavit,čtete dobře,to ovšem u mě nepřipadá v úvahu,nebudu se bavit a s nikým seznamovat,no,a já tu teď stojím v černých kalhotách,upnutých samozřejmě,černé vlasy,jež se mi ke kostýmu anděla smrti,tak perfektně hodí,se mi pyšně tyčí na hlavě,a upnutě černé tričko,mi svírá hrudník tak,že se asi každou chvíli udusím,to pak teprve bude anděl smrti.
Na zádech mám připevněná křídla,a nepříjemná myšlenka,že budu až moc extravagantní,a vyvrhel celého maškarního,se mi dostala přes upnutý hrudník až do žaludku,kde pořádně tlačí,ještě naposledy nahodím nejistý pohled do zrcadla,a vyrazím.
(Tom)
Po 15 minutách cesty se dostanu tam, kam jsem chtěl (nebo nechtěl?). Rozhlédnu se a vydám se dál, do středu toho dění. Všechny dívky ke mně stočí pohled a pozorují mě. Několik jich vzdychne, kdež kolem jich projdu. Usměji se a pevněji sevři růži. Všichni vědí co to znamená. Rudá růže je symbol, že jsi dnes někoho vyberu. A tomu, komu jí dám je můj. Lehce k růžičce přičichnu a nasaji její vůni. Dojdu ke stolku, kde je občerstvení. Vezmu si plastový kelímek s červeným vínem. Očima bloudím po všech přítomných a upijím červenou tekutinu. Olíznu si rty a lehce zavadím o piercing ve rtu. Na ten jsem nějak zapomněl…no nevadí. Mlčky upíjím a dívám se do jednoho místa..jakobych snad čekal, že se tam objeví někdo kdo mi navždy změní život…
(Billí)
No,konečně jsme tady,jeli jsme s mamčou autem,takže to trvalo pouhých 5 minut,5 minut nervozity,nervozity k zbláznění.
Můj pohled zavadí u motající se dýně,nejspíš už pěkně opilé,u vchodových dveří,pomyslím si,že možná zas takový vyvrhel nebudu.
Tahle myšlenka mě ovšem opustí,tak moc rychle,jak se mi do té mojí naivní hlavy dostala,vejdu dovnitř,a ucítím na sobě spoustu zkoumavých pohledů,jak já tohle nesnáším,proto jsem sem nechtěl,teď už jen čekám až první vyprskne smíchy,a další po něm,a další po nich,a celý sál se bude smát,a já budu zase muset jako srab utéct,nebo se nedej bože složím,možná si říkate,že je to slabošké,ale já už takový prostě jsem,a tyhle pohledy upřímně nesnáším.
A je to tu zas,smích sice nepřišel,ale ty pohledy,o kousek ucouvnu,a musím si chytit rámu dveří,proboha,já se na těch nohou snad neudržím…
(Tommy)
Málem mi vypadne kelímek s vínem z ruky. Dívám se na dveře, ve kterých se právě zjevila ta nejdokonalejší postava jakou jsem kdy viděl. Černé vlasy trčící do všech stran s bílými proužky, černá škraboška z jemných pírek. Hnědé čokoládové oči (tolik podobné těm mým) jsou plné nervozity. Černé upnuté oblečení rýsuje jeho útlou ale přesto krásnou postavu…Křídla…křídla černá jako temná noc. Tohle všechno dokonale kontrastuje s jeho bílou pletí, která vypadá jako z porcelánu. Vypadá jako mýtická postava z jiného světa. Zajímalo by mě kdo to je. Svým ladným krokem se k němu rozejdu. "Ahoj" usměji se, když k němu přijdu.
Pokráčko příště!
By:Sashule und DarkBill
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama