Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Důvěra 9

14. dubna 2008 v 18:35 | Ash
…oba chlapci sebou prudce škubli,to ne,tohle se nemělo stát,ve dveřích stála matka,ta která se o ně starala a pečovala,alespoň o jednoho z nich,o druhého také,ačkoli jen pár týdnů,ona nebyla ten,kdo to měl mněl vidět."Mamí..tohle není tak jak si myslíš…" zakníkal Tom,který obvykle mluvil hlasitě a se sebevědomým podtónem,avšak teď mu šibalský usměv,i namachrovaný tón opadl tak rychle,než by jste napočítali do "jedné"."Obléct,a do kuchyně..jen ty,Tome!" zaštkala Simone,nevěděla co dělat,proč ona?co kdy udělala špatně,nevěděla,zdali má začít brečet,zvracet,omdlévat,či co.Mlčky stála v kuchyni,a koukala kamsi,do prázdného a klidně tichého blba,stále ještě věřila,že se teď celá zpocená a ubrečená,vyhoupne do sedu,a zjistí,že celé tohle byla jen hodně ošklivá noční můra,ale měla smůlu,tohle byla realita,pro některé tak krutá,avšak pro některé tak krásná a vysvobozující.
"T-t-ome,já..já půjdu s tebou.." zakňoural Bill,jako malé děcko,při hádce rodičů,ach ano,kéž by,kéž by to byla jen nevinná hádka rodičů,tohle bylo něco mnohem závažnějšího,a trest který si Simone naplánovala,to je teprve dostane do kolen."Billí,broučku,já to zvládnu.." šeptl do ticha starší z dvojčat,věděl že Bill,jeho mladší bráška,tohle psychicky nezvládne,a ačkoli by to radši nevěděl,si uvědomoval,že on je ten,kdo musí být ten silný,o což se teď pokoušel,ale jak to má sakra dělat,když se mu při pohledu na nešťastné dvojče,na trápící se lásku,hrnou dotěrné slzy do očí.Musel se rychle vypařit,rychle na sebe naházel,to co měl na sobě před tím "incidentem",věnoval bráškovi hubana na sladký nosánek,a tak moc rychle,jako s tryskáčem v pr…deli :D,vylítl z pokoje,a hnal se rovnou do kuchyně.
To ovšem netušil,že jeho bráška bude natolik zvědaví,že se jen v trenkách,odhalujíc své krásné tělo světu,což by Tom nejraději zakázal,vydal bosky rovnou za ním,a že se teď nešikovně lepí na dveře,no,špión z něj asi nebude."Mamí,já" "Mlč,to co jsem viděla" Simone se neubránila mírnému záchvěvu "mi úplně stačilo" vyjekla z nenadání,až se její starší syn málem leknutím rozmázl na studené dlaždičové podlaze."Mami,já,já Billa miluji.." šeptl tiše,Simone to však způsobilo Spoustu malích bodlinek po kůži,také jinak nazývané husí kůže,chvěv jejího těla ne a ne přestat a odpor k vlastním dětem,ne a ne zmizet."Jeden z vás odjede pryč" padla věta,věta jež znamenala jakýsi druh záhuby,tato věta padla asi po půl hodinové hádce,teď se ovšem tužba,aby tohle vše byla jen zlá noční můra,nahnala do hlavy staršímu z dvojčat Kaulitzovích,a nenahrnula se mu jen myšlenka do hlavy,nahrnulo se mu i spoustu malých lesklých perliček,jež vyjadřují neštěstí bolest,a v krajních případech i štěstí,do očí,on plakal,po tak dlouhé době…
Pokračko príšte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama