Polibek je krásný vynález jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná...

Důvěra 7

14. dubna 2008 v 18:25 | Ash
"Tomí ne!" zafňukal chlapec bratrovy někam k obličeji,zbytečně,on ho přes obrovské vzrušení a ještě silnější chtíč,ani neslyšel."Já nechci" vypískl když už bratra cítil vážně blízko sebe,to zabralo."Proč,proč ne?" hladil ho ve vlasech,přičemž ho dravě líbal na krku."Já se bojím…" zakníkal a plaše sklopil hlavu."Neboj se,lásko,počkám na tebe,jak dlouho budeš chtít.." téměř na pokraji zkolabování zklamáním,se pokusil o úsměv,Bill byl plachý,chápal to.
Odpovědí mu byl šťastný usměv,jež tak miloval,rozzářené očka,jež zbožňoval,a heboučké polštářky,jež mu přinášely pocit klidu a bezstarostnosti.Polibek byl plný citů a lásky,byl nekonečně dlouhý,po chvíli se dredáč přisál na bratrův krk,kde svým mlsným jazýčkem vytvořil značku,bratr slastně zaklonil hlavu,a pohrával si s jeho dlouhými rozpuštěnými dredy.Ten se přesunul ještě níže,otočil se bratra na záda,a něžně laskal jeho malé heboučké bříško,hladil ho po zádech,tomu vycházely z úst táhlé steny.
Už nějakou tu chvilku se v bříškách dvojčátek Kaulitzovích odehrávali motýlí závody,bezstarostně si tam poletovali,a hebkými křidélky je šimrali.Černovlasý chlapec se slastně prohýbal,vypadal spíše jako guma,která má ovšem každou minutku prasknout,jako ve vysoké horečce řval bratrovo jméno,dech už měl tak rychlí,že infarkt neměl daleko,a srdce mu div nevyskočilo z rozkošné hrudi,jak zběsile bilo.
Bratr se přesunul ještě o něco níž,na jeho podbříško,jemně ho hladil,a laskal rozpálenými rty."T-tome,n-e-t-tra-p m-mě" vydral ze sebe mezi steny,rozléhajícími se po celém baráku,ten se nad ním slitoval..Mírně ho pohladil po vyvýšeném rozkroku,odpovědí mu byl hlasitý výkřik,a zběsilé tahání za dredy…
Pokračko príšte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama